Rozloučení se závody

Na tenhle závod se vždycky těším. Zajímavý terén, pohodoví pořadatelé. Největší problémy mi vždycky dělala poslední etapa. Naplánovat scorelauf mi nikdy nešlo. Říkali jsem si s Dankou, že hned po doběhu pojedeme domů. Vyhneme se tím zácpě na silnici a i moje zklamání se tím zmenší.
Do první etapy jsem nastupoval s velkým respektem k terénu. V duchu jsem si říkal: nejsi žádný mapař, běž na jistotu a když to jen trochu půjde, oběhni to po cestě. Na první kontrolu jsem šel hodně opatrně a pomalu a našel. Na druhou kontrolu jsem šel opatrně. Byla možná malinko zašitá, ale měl jsem tu štěstí a našel jsem nejen kontrolu, ale i dva své soupeře. To mi zdvihlo sebevědomí a hned jsem jim chtěl utéct. Jeden z nich si to nenechal líbit, a tak jsme střídavě utíkali jeden druhému. Na krátké trati jsem měl čas 65:48. Sedli jsme do auta a odjeli se ubytovat. Večer se díváme na výsledky. To není možné. Vyhrál jsem první etapu. Usínám s myšlenkou: první vyhrání z kapsy vyhání.
Na druhou etapu jsem nastupoval se stejnou pokorou. Kontroly byly pěkně vidět, jak se na klasiku sluší. Jenže hned na třetí kontrolu jsem udělal paralelní chybu. Zahnul jsem za špatným hustníkem a hned jsem ztratil minutu. Na čtyřku jsem měl obavy. Postup přes hustníčky a náletové smrčky. Naštěstí se mi podařilo udržet směr a vyběhl jsem u posedu nedaleko kontroly. Tady jsem se dostal do vedení. A i když se soupeři nadále snažili a já jsem neudělal chybu, podařilo se mi doběhnout zase první. Po dvou etapách jsme 4 závodníci v 5 minutách. Takže závěrečný scorelauf může vyhrát kdokoliv z nás.
Špatně se mi spalo. Hromadný start, jak na to. Běžet s druhým v pořadí, to by byla srabárna. Cítil jsem, že se ode mne očekává bedna. Je to o to těžší když víte, že Vám poslední etapy nejdou a v minulosti jsem dokázal ztratit daleko větší náskok. Jako první z kategorie jdu do koridoru. Osm minut čekání. Pak jsme dostali mapu a měli dvě minuty na naplánování trasy. Naštěstí je jen 11 kontrol. Volím cestářský postup stejně jako Jaromír ze Sparty. V lese občas vidíme soupeře, ale v cíli je první Jaromír a já si třetím místem zajistil celkové vítězství. Jsem šťastný. Naplánovaný odjezd se odkládá. Čekáme na vyhlášení. Na stupních jsem si užil chvíli slávy. Už jsem přestával věřit, že se mi někdy podaří vyhrát třídenky. Možná jsem první mužský veterán v oddíle, kterému se to podařilo. Doufám, že po skončení kariéry budu uveden do oddílové síně slávy 🙂