Hrobeček aneb do háje ..

V sobotu 9.12 jsem se zúčastnil vytrvalostního závodu Hrobeček (řavý skorelauf). Moje ambice byly přiměřené mému stavu. Fyzicky to znamená, že při pomalém běhu jsem schopen uběhnout po rovině tak 10-12 km. Psychicky mě to po jedné hodině přestává bavit a po dvou hodinách umírám. Říkal jsem si no co obejdeš to a nebudeš se přece honit za výsledkem.

Po staru jsem s Danou vyrazil na první kontrolu. Slíbili jsme si nechvátat, něco si obejít a užít si to. Jenže tohle nám vydrželo do první kontroly. Pak Danu zachvátila soutěžní horečka. Tak jsem se zústal sám se slabšími brýlemi a bez buzoly Pomyslel jsem si: „Do háje, no co se dá dělat.“ Nikam přeci nespěcháš.
Počasí mi přálo, sluníčko svítilo, na zemi ležel poprašek sněhu. Tak jsem si lebedil, až mne na třetí kontrole zaskočil popis u dubového kotlíku. Co to je? Co to je vyvrácený strom nebo pár doubků u sebe. No však to uvidím, až se tam dostanu. Hele támhle vidím pár doubků no tak to musí být poblíž. Nebylo. Udělal jsem tam dvě trestá kolečka a furt nic. Tak jsem toho nechal a šel jsem na další kontrolu. Byla naštěstí poblíž. Od ní jsem se odrazil zpět a k mému velkému překvapení tu byl ještě jeden dubový kotlík, ale o 60 m dále. Řekl jsem si jen „Do háje, to v těch popisech nemuselo být“.
Pokračoval jsem dál. Střídaly se u mne lepší a horší mapové chvilky. Na konci mapy jsem se chtěl otočit a sebrat ještě pár kontrol než se vrátím do cíle. Jenže mi z nosu spadly brýle. Zkusil jsem je chytit. To se sice podařilo, ale zároveň jsem vyrazil jedno sklíčko. Zařval jsem „Do háje zelenýho“. Chvilku jsem brýle hledal ale bezvýsledně. Dal jsem tam zpátečku a vrátil se do cíle.
Závěrem: Na shromaždišti se jako jediný Ory nade mnou slitoval a šel mi je jako jediný pomoc hledat ztracené sklo. Našel ho. Prostě to byla krásně strávená sobota