Velká Kunratická – 2018

O tomto legendárním přespolním závodě jsem doteď jen četl a viděl pár fotek a říkal si, že si ho musím někdy zaběhnout. Výhoda je i to, že do Kunratického lesa to nemám daleko, tak bylo rozhodnuto. 86. ročník Velké kunratické se konal v neděli 10. listopadu. Dle propozic bylo jasné, že závod to bude krátký (3.1km / +120m) se třemi prudkými výběhy a třemi přeběhy potoka. Startuje se po dvojicích, po 10ti sekundách, takže koridor se posouvá o dost rychleji než na OB. Hned po startu jsem se držel doporučení Miloše Nykodýma “na začátku pořádně nakopnout vrtuli” a strategie to byla dobrá – potok, první kopec byl krátký a pak rovina a hezký seběh. Pak další (o něco bahnitější) přeběh potoka a přede mnou obávaný stoupák ke zřícenině Hrádek. Hned bylo vidět že přituhuje – 100m stoupání s 50m převýšením. V chumlu běžců (spíš lezců), po všech čtyřech – rukavice se hodily, nahoře oblak prachu. Konečně se to přehouplo, seběh z Hrádku byl prudký, ale boty držely dobře. Pak poslední potok a hodně tuhý rozběh na rovinu do normálního tempa pod poslední kopec. Ten byl táhlý, sil ubývalo, sunul jsem se nahoru, o běh nešlo. Kdyby člověk měl aspoň mapu u které si odpočine. Zbytek trati byla vesměs rovina, ale rychlost už moc nabrat nešla. Až v konečném seběhu po úzké pěšině, kde jsem hlídal unavené nohy aby nezakoply o kameny a hurá finiš. S vědomím, že na kopce nemám natrénováno jsem si dal skromný cíl zaběhnout pod psychologickou hranici “dvojnásobek času vítěze”, což se podařilo. Ve výsledcích stojí za zmínku kategorie “Ženy Hrádek”, kde odchovanka JHB Vladěna Hrstková zaběhla famózní 2. místo z 385.

Jarda